Just one month in Vietnam...

Vietnam
     Ráno se probudím, dobalím poslední věci, dám si sprchu a čekám na taťku. Když ale stále nevstává, jdu se podívat do ložnice a vzbudím ho sama... Pak rychlý odjezd do Ústí pro Komára a Veslyho a jede se na letiště. 
30.7.2013
     V noci pozorujeme šílenou bouřku, opravdu zážitek... Pak dostaneme snídani, která mě moc nepotěšila a konečně se chystáme na přílet v Hanoi.  Následuje nekonečné čekání na vízum a já jen doufám, že ho vážně i s mým zeleným pasem dostanu. Paráda, mám ho!!! Teď vyzvednout krosny a dobrodružství může začít. 
     Při hledání zarezervovaného hotelu, si rovnou na vlastní kůži vyzkoušíme vietnamský déšť a můžu říct, že to není žádná legrace. Během 2 minut jsem byla totálně promočená. Naštěstí jsme rychle našli hotel a mohli se ubytovat. Na recepci potkáme 3 slečny z Belgie, které nás rovnou vyděsí, jelikož za celý měsíc prý neviděli sluníčko. Něco málo vybalíme, chvilku odpočineme a vzhůru do města. Doprava je tady opravdu šílená, jeden velký blázinec. Nechápu, že mě hned někdo nezajel. A už vůbec nechápu, jak to mám zvládnout na motorce... Projdeme se k jezeru, prohlídneme pár uliček a jdeme na oběd. První ochutnání vietnamského jídla - BunCha (polívka s masem, nudlemi, karbanátky, zeleninou a skoro vším co vás napadne) a hlavně se jde vyzkoušet místní pivo za 5 Kč.

29.7.2013

     Kluci mají z cesty asi doživotní trauma, ale hlavně že jsme na letišti včas. Potkáme se s Kříčou a Valičem a jdeme se nechat odbavit. Šílená fronta, která se vůbec nehýbe. Hrůza!!! Snad po hodině je konečně hotovo. Rozloučíme se s Veslym a jdeme do letadla. Hned jak vyletíme Valič usíná a Kříča k tomu nemá daleko. Není se čemu divit, když jejich minulá noc byla jedna velká párty! Dostali jsme k svačině dvoubarevné tousty, které byly moc dobré. Naše vychutnávání však přeruší nečekaná událost-Kříčovi teče krev z nosu. Naštěstí to není nic dramatického. Přílet do Helsinek je nádherný, všude samé jehličnany a a u pobřeží miliony ostrůvků. 
     Jen co vystoupíme, Kříča nemůže najít mobil, takže se plaší, ale Marek mu ho naštěstí najde. Na letišti je šíleně draho, takže plány na koupi vodky se rázem rozplynou. Pokračujeme terminálem a já jen doufám, že nebude žádný problém s mým pasem. Další kontrola za mnou, a už sedíme v letadle. Je velké a celkem pěkné, ale nemá USB ani moc širokou nabídku filmů. 10 hodin letu... K večeři jsem dostala celkem dobré rizoto a kluci nějaké maso. Mňam a sladkou tečkou byl ananasový kompot. Pak se  podívám  na dva zajímavé skandinávské filmy a pokouším se usnout...


     A začalo ještě na letišti. Už jsme začali plašit, že naše batohy nepřiletěly. Ale naštěstí jako úplně poslední taky dorazily na pás. Tak a vyrážíme hledat bus. Hned před terminálem potkáme Američana, který se pokouší najít stejný spoj do Hanoie jako my. Připojí se tedy k nám a jako jediní bílí pasažéři vyrážíme místní MHD. 

Na Kříčovo přání, se po obhlídnutí hezkého kostela vydáváme k Mauzoleu. Nekonečná cesta a její výsledek taky nic moc, ale co :D Po cestě zpět začíná bojovka o najítí vody, a pak už jen sprcha a hurá do postele... Přeci jen jsme po té dlouhé cestě byli všichni dost unavení!

31.7.2013

     "Budík je zbytečný, stejně budeme ve 4 vzhůru." Kříčova včerejší poslední slova... Tak od 6 hodin jsem vzhůru a všichni spí! Ležím a snažím se je nerušit. Asi v 7.15 začne hrát klavír a pak spustí místní rozhlas. Hned od rána svítí sluníčko, což je vážně nádhera (hlavně v období dešťů). Když se blíží 8 hodina, už chci vážně na snídani. Naštěstí během chvilky vstanou a můžeme jít. Houska s marmeládou nebo vajíčka. Celkem to jde. Po snídani vyzvedneme věci na pokoji a vydáváme se hledat půjčovnu motorek. Asi po hodině ji najdeme, ale ceny jsou zcela jiné, než jsme si našli na internetu. Nakonec 4 motorky půjčíme jinde. Pokračujeme na pokoj. Marek s Honzou se totiž nebáli vyzkoušet místního pouličního holiče, tak si chtěj dát rychlou sprchu. Z malé pauzy už byla skoro hodina a já začala být lehce nervózní. Konečně vyrážíme. 

     

     Navštívili jsme místní vězeňské muzeum a byla to celkem síla!

     Taky jsme se nechali svést rikšou. A pozorovat chudáka, co má přes 200 kg náklad (Kříča a Komár) byla docela legrace :D No spíš jsem ho litovala a vůbec mu nezáviděla. Nakonec si taky řekl o víc peněz.

     Opět nějaké to chození po městě a hlavně večeře, jelikož Marek už umírá hlady! Bylo to moc dobré, ale cena nás dost zaskočila. Zajdeme na pivo (já jedno a kluci 3) a jdeme nabírat síly na další dny...

1.8.2013

     Ráno brzy vstaneme, jelikož někdy po 7 hodině stejně pustí rozhlas. Snídaně, sprcha, zabalit, a jde se pro motorky. Změna našich plánů, motorky jsou v jiné půjčovně, takže si pro ně musíme dojet. Mám vážně strach, že to nezvládnu. Poprvé na motorce přímo v centru. Když dorazíme do půjčovny, stáváme se svědky opravdu nevídaných věcí. Způsob přivařovaní nástavce atd. :D Tak hodina je pryč, teď jen najít cestu zpět k hotelu, navázat bagáž a jedeme!!! Při vázání batohů majitel hotelu vůbec nechápe... 

     Ve chvíli kdy však sednu na motorku mě přepadne panika, kývá se to ze strany na stranu a já myslím, že každou chvilku spadnu. Tohle přeci nemůžu zvládnou :( "Není cesty zpět!" prohlásí Kuba a jede dál. Po chvíli na silnici, kdy nemusím jet na jedničku se s  tím začínám sžívat, teď už se jen vymotat z Hanoie. Což není žádná legrace!!! Jeden kamion za druhým, autobusy a všude motorky... Hrůza!!! 

     A je to tady, první závada. Že nějaká bude jsme čekali, ale že hned po asi hodině jízdy teda ne! Teče mi benzín. Naštěstí hned vedle je Xe May, takže doufáme, že to dají dohromady. A dali :) Pokračujeme v cestě. Každým kilometrem si připadám jistější. Cesta zabírá víc času než jsme počítali, do Národního parku - Cuc Phong dorážíme až skoro za tmy. 

     Moc nás ale potěšilo, že uvnitř můžeme kempovat. Prohlížíme krásy kolem, oplachujeme se v místním rybníčku, zkoumáme místní jeskyni a nakonec dorazíme na místo, kde postavíme stany a vyrážíme na večeři. Vážně dobré nudle, asi proto že nebyly až tak mastné. Po večeři se vystřídáme ve sprše, kde nesvítí žádné světlo, přeperu pár věcí a můžeme jít spát :)

2.8. 2013

     Po noci v NP a snídani v podobě müslli tyčinky jsme se vydali na výlet džunglí. Přineslo nám to pár štípanců, ale bylo to fajn :) 

   

     Pak v rychlosti zabalit a uháníme k bráně, abychom stihli prohlídku opic. Sice jsem je čekala více ve volné přírodě, ale byly pěkné. Celkem podařené dopoledne.

     Na oběd zastavujeme ve vesničce nedaleko NP. Hned jak vejdeme dovnitř, ujmou se nás místní vojáci. Radí co si máme objednat a nutí nás pít panáky. Docela veselo, ale nás ještě čeká cesta dál, takže pití odmítáme. To se jim moc nezdálo, ale za mojí fotku a pár úsměvů to nakonec dobře dopadlo. my jsme si vychutnali hostinu (sice za 250 dongů) a jelo se dál.

     Když už se začíná stmívat, hledáme místo na přenocování. Zastavíme na pláži, která sice není podle našich představ, ale vždyť tu jen přespíme. Postavíme stany, jdeme se vykoupat a uvařit večeři. Skoro hned jak dojíme mi není moc dobře. Vzhledem k tomu, že se to stupňuje a bolest břicha sílí, řeknu o tom klukům... Pak to stojí za to. Zvracení, umírání, panika, strach... To už vážně nechci znovu zažít! Díky klukům se z toho nějak dostanu a všichni si hodně oddychneme...

3.8.2013

     Prší, a tak se nám ani nechce ze stanu. Kříča ale musí dojet opravit motorku. Dáme si něco málo k snídani a já jsem opravdu šťastná, že už mi je líp. Během chvíle se na pláž sjede milion Vietnamčíků a začíná zde fotbalový zápas. My se mezitím vykoupeme, zabalíme mokré věci a pokračujeme dál. 

     Nemám vůbec chuť k obědu, takže jen čekám na kluky.

     Počasí dnes nevypadá nijak dobře, ale jedeme úžasnou přírodou. Po nějaké té době už nám to připadá dost podezřelé, takže raději zastavíme a koukáme do mapy. Ano, jedeme špatně!!!

      Najednou vyjde na silnici nějaký Vietnamčík a zve nás k němu domů. Chvíli váháme, ale nakonec pozvání neodmítneme. Je tu celá rodina od babičky po vnouče. Okolo baráku mojí rýžové políčko a miliony čajovníků. Nabízejí nám pomelo, domácí čaj a samozřejmě rýžovou pálenku. Schází se tu čím dál víc lidí a nikdo nemluví anglicky :D Najednou se jeden z nich objeví a nese psa. To ne, moc se mi to nezamlouvá, ale co můžeme dělat. Začne taková malá zabíjačka... Oškubat, opálit, vykuchat, vařit... 

      Připravují pro nás hostinu, je jisté, že dneska už neodjedeme. Pořád nám nalévají panáky! Nikdy už nezapomenu slovíčko "ít" ...MÁLO!!! Večeře mi vůbec nejede, ale ze zdvořilosti si dám pár kousků a co nejvíc to zajídám rýží.

      Během večeře už toho Marek začíná mít dost a moc to nezvládá. Odvedeme ho tedy ven, chceme mu rozložit karimatku, ale oni nás odvedou do ložnice a položí ho do postele. Poté jsme vystaveni další panákové palbě! Hrozné zjištění je, že Marek jim pozvracel postel. Odvlékneme ho do sprchy a trochu poklidíme, ale ta milá rodina chce skoro všechno udělat za nás... Dlouhý večer! Konečně se jde spát. Nakonec vedle mě ulehá jejich babi a jen čekáme na ráno.

4.8.2013

     Nejraději bych co nejrychleji vypadla, mám ze včerejška dost smíšené pocity! Nakonec to bylo úplně v klidu, nabízeli nám psa i k snídani. Odmítli jsme a chtěli jim nechat nějaké peníze za hostinu. Nechtěli si od nás nic vzít, ale nakonec jsme je dali do ruky nejmenšímu členovi rodiny, dostali pomelo a čaj na cestu a mohli jsme vyrazit. Zastavíme hned asi po 5km, jelikož Markovi pořád není úplně do smíchu. Dali jsme si malou snídani, teda krom Marka - zvrací. Nabereme síly a vyrážíme... 

     Pak pokračujeme dál a cesta je nádherná... 

      Zase samý Xe May. Markovi praskla nádrž, tak to už je snad trochu moc. Hodinová pauza a konečné řešení? Slepení vteřinovým lepidlem a pilinami :D Bonus této zastávky však byl oběd, objednané kuře s rýží v podobě pařátů nás moc nepotěšil... 

     Jen tak tak stíháme dorazit ke krápníkovým jeskyním. Bylo to moc pěkný.

    

     Veselo však začíná být, když Kuba nemůže najít klíč od motorky. Hledáme všude a nic. Nakonec Kříča rozmontuje startér a podaří se nám odjet. Cesta za tmy a svítí nám jen dvě motorky, proč ne :D Nakonec dojedeme do města, najdeme místo na pláži, vykoupeme se, najíme a uleháme... A abych nezapomněla -  Kříča má narozky! Happy B-day :)

5.8.2013

   Když prvně otvírám očka, spatřím nádherný východ slunce. Po úplném probuzení jsme se šli vykoupat, pláž už byla o dost hezčí než minulá a moře bylo dost teplé. K snídani byla tvrdá bageta s naší domácí jahůdkovou marmeládou. Sice byla tvrdá, ale stejně super! 

     Dál pokračujeme cestou, o které nikdo netuší, kam vede. Nakonec najdeme nájezd na dálnici a pokračujeme na jih. Zastávka ve Vinh Moc na tunelech. Najdeme zde útulný hotýlek na pláži, kde jsme jedinými hosty. Vypereme si oblečení a jedeme na prohlídku. Vážně drsný, nechápu jak takhle mohli žít a přežít. 

     Po návratu se jdeme vykoupat a netrpělivě očekáváme večeři - mořské plody. Chobotničky, rybička a samozřejmě rýže :) Mňam, bylo to super!!! A perlička dne třtinový nápoj - Nuoc Mia - to chci vážně domů...

6.8.2013

     Ranní pokoupání v moři a pomelo s banány na pláži. Chvíli relax, zabalit a vyrazit. Tohle úžasný místo není lehký opouštět. Ale nevyjíždíme až tak rychle, ještě jsou potřeba nějaké ty opravy motorek. 

     Dnešní směr - Hue!!! Cestou zastavujeme na super Bun Che a Nuoc Mia za 30 dongů. Příjezd do Hue a hned mám z toho dobrý pocit. Najdeme hotel, ubytujeme se a jdeme se projít. Moje první větší krize, mám absťák od čokolády. V jednom obchůdku už se raduji, ale přijde velké zklamání. Není to čokoláda, ale čoko bonbóny :/ ještě, že jsem si koupila orea - celé balení jsem snědla najednou :D Cestou zpět objevíme Bahn Mi a ještě se stavíme na místní kafe. 2 vele-objevy v jeden den. Bez nich bychom Vietnam nepřežili!!! A aby toho nebylo málo, zjistíme, že jsou zde i fast foody (KFC a Lotteria). Je to jasný, zítra se jde na burger... Koupíme v marketu snídani a jde se na hotel...

http://www.youtube.com/watch?v=BEpSbLmR2Mg

Zmrzlina za 3 mi bude vážně chybět, ale tahle znělka rozhodně ne :D

7.8.2013

     Po probuzení rozbalím věci na snídani... Snídaně v posteli, až takový luxus ve Vietnamu máme ;-) Jdeme se projít k citadele. Kříča s Valičem jdou na prohlídku. Já s Komárem odcházíme poslat pohledy a vybírat bundu a batoh. Burger k obědu - neskutečné!!! To chceš :) Pak zabalíme a jedeme dál. 

     Cesta do Danangu, to by nebylo ono, kdyby se něco nepřihodilo - Kříčovi spadl řetez! Takže opět Xe May. My si mezitím dáváme jejich super kafíčko.  Po několika kilometrech další komplikace - upadl mi vejfuk. Ach jo! Zase Xe May... Ten Vietnamec asi nepoužívá mozek, svařil to špatně a musí to celé předělat. 

     Cesta co však následuje je úžasná. Zatáčky a výhledy na pobřeží... Jůůů, má to jen jednu chybu, že už je skoro tma. 

     Konečně dojedeme do Danangu - moderní město plné neonů  mrakodrapů a mostů... Po nějaké době neúspěšného hledání nakonec najdeme cenově přijatelný hotel. Večeře je opravdu hnus, jediné co bylo dobré byly křepelčí vajíčka a krevety. Pak se rozhodneme zlepšit si náladu večerním koupáním. Šílené vlny, ale byla legrace. Unavení jdeme spát... Na pokoji na nás ale čeká překvápko - ŠVÁB!!!

8.8.2013

     Ráno jdeme s Kubou sehnat něco k snídani. Nikde nic! Nakonec seženeme super Bahn Mi, ale pěkně nás okradli. Takže jen zabalíme a honem pryč... 

     Jůůů, jsme tu. Hoi An, město módy. Nádhera :) Následuje nekonečné hledání hotelu, to co ale nakonec s Markem seženeme stálo za všechno čekání. Hotel s bazénem i snídaní. Ohromný pokoj s krásnou koupelnou. Dáme sprchu a jdeme se projít do města. Teda nejdříve se musíme stavit u švadlen, aby si kluci mohli nechat ušít obleky na míru. Neskutečný zážitek. Ty Vietnamky asi něco fetují, jinak si nedokážu vysvětlit jejich chování...

  Po doměření a vybrání látek odcházíme na Bahn Mi a Nuoc Mia a jdeme se projít. Následuje relax u bazénu a psaní dalších pohledů. Den jsme zakončili sladkou tečkou - výborný dortík a kafe :) Sice to nebylo nejlevnější, ale nemohla jsem si pomoc. Ještě jsme si zahráli kulečník a fotbálek a na vypůjčených kolech jsme vyrazili zpět do hotelu.

9.8.2013

     Nemůžu se dočkat rána. Snídaně!!! Úplně jsem se přejedla. myslím, že prasknu, ale prostě nešlo přestat :D Převléct do plavek a jde se k bazénu. Napsat tisíc pohledů, dát si meloun a vykoupat... Kluci odjíždí zkouší oblek, ale během chvilky jsou zpět. Marek si totiž nevzal trenky. Na druhý pokus už to vyšlo! A teď už se může vyrazit na pláž. Sedneme na motorky a jedeme - bez helem a Valič dokonce bez bot :D Pronajmeme si lehátko pod podmínkou, že si pak u nich objednáme něco k jídlu a užíváme si pohody a sluníčka... Nakonec jsme tedy nuceni dát si něco k jídlu. Nebylo to nejhorší, ale ani nejlevnější... 

      Návrat na hotel se lehce zkomplikoval, Komárovi nechce startovat motorka. Po příjezdu do hotelu zjistíme, že jsme někde zapomněli Kříčovu knížku, takže se vrací zpět a naštěstí ji najde. Dáme sprchu a jede se pro obleky. Je to opět zážitek. Vážně nádhera, nemá to chybu!!! Nechápu jak to za noc mohli ušít...  Pak se jdu podívat po nějaké pěkné kabelce, ale bez úspěchu. Den tedy zakončíme Bia Hoi, burgrem a partičkou pokeru na pokoji....

10.8.2013

     Ještě jednou si užijeme snídani a opět se vydáváme na cestu... Nečekaně jsme hned v Xe May - Kříčova motorka zlobí! Konečně dorazíme do My Son. Je zde extrémní vedro, ale i tak se snažíme si tu Čamskou kulturu užít... 

     Pak se pokračuje v cestě. Kříčovi to vůbec nejede, ach jooo... Takhle nikam nedojedeme! No a nakonec zjistíme, že to bylo olejem. V tu chvíli si vážně nadáváme, že jsme to nezkontrolovali dřív. Sice jsme se zdrželi, ale aspoň, že je ta motorka v pohodě a můžeme jet. Jedeme i za tmy a snažíme se přežít. Jízda zdejších autobusů je totiž šílená. Vážně tu jde o život. Asi po 100 km to zabalíme. Najdeme hotel a jdeme spát.

11.8.2013

     Když nás v 6.00 hodin probudí budík, vykoukneme z okna a zjistíme, že šíleně prší, zachumláme se znova pod deku a spíme dál... Pevně doufáme, že brzy přestane, ale i v 11 to není o moc lepší. Rozhodneme se tedy jet i za deště. Není to žádná legrace. Dneska to není můj den. První špatné dobrždění a málem pád, naštěstí jsem to ustála. No a pak... rána, nevím co se děje. Motorka se kácí zprava doleva, ale nějak to zastavím. Praskla mi pneumatika. Naštěstí je poblíž Xe May, takže tam Valič motorku odtlačí. Hodina opravy a pokračujeme. Čeká nás dnes dlouhá cesta. Aspoň, že přestalo pršet, ale stejně to vůbec neutíká! 100 km do Nha Trangu, to dáme... Úsek v kopcích je opět nádhera... 

      Rázem se ale setmí, no co se dá dělat, nějak to dojedeme. 35km... Rána, letím, nechápu, ležím na zemi, jsem v šoku, nejsem mrtvá??? Kolem se sbíhají lidi a kluci nikde. Jeden Vietnamčík mi pomůže zvednout motorku a odtlačí ji ke kraji. Všichni se ptají, jestli jsem v pohodě. Rozhlédnu se kolem a vidím, že motorkář, který mě sestřelil ujel. Snažím se zjistit, jestli nemám něco zlomeného, ale asi jsem v pořádku. Pořád nerozumím tomu, co se stalo. Chce se mi hrozně brečet a nevím, co mám dělat. Jsem celá potlučená a odřená, když v tom se naštěstí vrací Komár. Vyčistí mi rány, které jsou na první pohled vidět. Potom přijíždí i Valič a snažíme se začít řešit situaci. Jeden místní Vietnamec mluví celkem anglicky, takže nám poradí, kde je hotel. Je moc milej, chvíli si s ním povídám a pak se konečně dočkáme i Kříči. ŽIJU!!! Jen jsem zničila pár věcí... Ve sprše teprve zjišťuji, kde všude jsem pomlácená. Není to nic příjemného, ale po tomhle dni mi aspoň zlepší náladu salko a sušenky :)

12.8.2013

     Venku opět prší a ještě ke všemu tu od brzkého rána štěkají psi. Přesto se rozhodneme dojet do Nha Trangu, není to až tak daleko. Když však nasednu na motorku, zjistím, že není až tak v pohodě, jak jsme se domnívali. Vidlice je ohnutá, ale nějak se s tím dá jet. Na dnešní jízdu si však motorky raději vyměníme. Cesta celkem uteče. Zastavíme se v centru na kafe a Kříča s Valičem se vydávají hledat hotel. Trvá jim to šíleně dlouho, ale nakonec něco objeví. Hezký pokoj za dobrou cenu. Je to kousek od pláže, ale v 5. patře. Jdeme se projít po pláži, kluci se dokonce vykoupou, což já bohužel nemůžu. Je to tu pěkné, ale co nás vážně děsí, jsou ruské nápisy všude kolem! 

      Když se vrátíme do hotelu, opět začne pršet, takže čekáme než přestane a vyrážíme na jídlo. Po cestě koupíme místní víno, ale když ho otevřeme, dost nás to znechutí a raději jdeme brzy spát. Přeci jen Valič s Kříčou se zítra jedou potápět...

13.3.2013

     K snídani máme čerstvou bagetku, salko a kafíčko... Kříča s Valičem odjíždí na loď a my jdem relaxovat na pláž. Sluníčko skoro nesvítí, ale je tam moc fajn. Dáme si sušenky, Bahn Mi a kokosovou housku. Prima dopoledne, teda až na to, že se nemůžu koupat. Když přijdeme na hotel, kluci už jsou zpátky a nadšeně vypráví... No a my zjišťujeme, jak lehce se dá spálit, i když nesvítí sluníčko. 

     Pak vyrážíme na místní kameny. Asi nejkrásnější místo Nha Trangu. 

     Cestou zpátky se zastavíme v Lotterii. Zmrzku za 10 už si ale nedáme, je snad menší než ta za 3 :D Když se koukneme z okna, nevěříme vlastním očím... Šílená průtrž, trvá sice asi jen 15 minut, ale jsou z toho pořádné záplavy! Večer jdu s Kubou do lékárny a kluci na pivko... Ani nevím kolik bylo, když se vrátili, jen vím, že do té doby už jsme dávno spokojeně spali...

14.8.2013

     Ráno skočím pro snídani a vyrážíme do Dalatu. To nééé, Kříčova motorka je vážně děs, opět Xe May!!! Cesta do hor je dokonalá, každých 5 minut se nám chce zastavovat, fotit a kochat se pohledem. 

     Příjezd do Dalatu, najdeme hotel a jdeme na procházku. Po cestě objevíme zastrčenou jídelnu s moc sympatickým dědou. Dáme si zde večeři a jsme naprosto spokojení, bylo to výborný a za super cenu :)  A jako bonus objevíme pekárnu, kde si s Komárem hned koupíme sladkou tečku... Mňam!!! Pak pokračujeme dál, koupíme si přístroj na kafe a pomalu se vracíme zpět! Kluci se pak celý večer pokouší udělat si vlastní kafe, ale bez úspěchu. Já jsem nějaká unavení, takže jdu spát a kluci se koukají na Trpaslíka...

15.8.2013

     Když se probudím, venku nádherně svítí... S Kříčou a Komárem vyrazíme pro snídani do pekárny, Valič je línej a raději dál spí. Úžasný, vážně super... Teď jen zabalíme a jde se na výlet. No a já jen doufám, že mě moje zranění nebudou nijak limitovat a plánovaný výšlap zvládnu. Když přijedeme do základny, zaplatíme vstup a vydáváme se na cestu. Nikdo jiný tu nejde, jen kolem nás neustále projíždějí narvaná auta... Co? jsme naštvaní, ta asfaltka je vážně za trest!

     Konečně záchytný bod. Rozcestí a my se vydáváme na nejvyšší vrchol. Aspoň, že už tu vede normální cesta -  džunglí a bahnem ;-) Po vystoupání nahoru jsme trochu zklamaní, není nic vidět, všude jenom mraky. Sedneme si a dáme sváču...  No a nakonec se obloha aspoň trošku protrhá. Nádhera!!! 

     Cesta zpět utíká rychleji. Ještě fotka u Lang Biang a jede se na vodopády. Ne že by to nebylo pěkný, ale asi jsme čekali něco víc! Takže se obracíme a vyrážíme k dědovi ze včera na večeři. Opět paráda... Na hotelu se kouknem na Foresta a jdeme prozkoumat místní trhy :) 

     a perlička na konec dne - Zuza Hejnová je mistryně světa!!!

16.8.2013

     Tak užít si poslední snídani z Dalatské pekárny a mizíme dál. Cesta do Phan Thiet je opět pohádka. Hory a hlavně žádné kamióny a autobusy... Na obídek zastavíme ještě v horách, a dobře děláme. Skvělé jídlo za dobrou cenu. Po příjezdu do Phan Thiet jsem štěstím bez sebe, že ze sebe můžu sundat všechno teplé oblečení z hor. Už jsem totiž umírala vedrem. Kouknem na mapu a zjišťujeme, že do Mui Ne musíme ujet ještě pár kilometrů. Dáme si Nuoc Mia na osvěžení a pokračujeme dál... Teď jen najít hotel a je to. Opět máme štěstí. Velký pokoj, na pláž jen přes ulici... Převlékneme se a jdeme na pláž. Nádhera :) 

     Večer hledáme nějaké místo na večeři, na ulici je milion restaurací, ale ceny nám připadají celkem přemrštěné. Nakonec si tedy do jedné sedneme a objednáme. Jídlo bylo moc dobré, ale za tu cenu ho bylo hrozně málo. Marek umírá hlady, takže se musíme zastavit ještě na nudle. Kříča si dává Tigera a já s Komárem shake. Byl skvělej (ne tak výbornej jako Hoi Anu, ale super byl). Pak se vracíme na pokoj a jdeme si lehnout. Když se v noci probudím, zjišťuji, že Kříča tu není. Nemám ale sílu to řešit a tak spím dál. Pak se ale všichni probudíme, kouknu na hodinky -  je skoro 5 ráno. Kříča se vrátil, úplně na mol!!!

17.8.2013

     Včerejší pláž mě uchvátila, takže ráno vstanu a jdu si zaběhat. Když ale na pláž dorazím, jsem v šoku, trošku příliv, pláž tu skoro není. Běžím tedy skoro mořem, ale i tak je to fajn :) Když se vrátím, Kříča je stále v komatu. Jdeme si s Komárem zaplavat do moře a pak pro Bahn Mi Opla a uděláme si snídani. Přemýšlíme co dál, a rozhodneme se Kříču nechat prospat a jdeme relaxovat na pláž. Paráda, palmy, lehátko, sluníčko, moře :) 

     Vrátíme se a Kříča se probouzí. Vypadá pořád děsně, ale žije! Takže se jde na obídek, objevila jsem pouliční Vietnamce, kteří mají lepší ceny a jídlo bylo taky dobrý. Odpoledne jdeme znovu na pláž...

      Navečer se rozhodneme dojet se podívat na místní písečné duny. Má to být kousek, takže si ani nebereme helmy. Chyba! Máme za sebou asi 5 km a policajti... Sakra!!! Co teď? zastavit nemůžeme... Pevně doufáme, že Kříča s Valičem už ujeli! Kuba co nejvíc zrychlí a na kopečku to strhne z kopce směrem na pláž. Křičí na mě abych seskočila, zastaví motorku v kopci v písku, rychle vytáhnu klíč a běžíme na pláž. Buší mi srdce a jen doufám, že si nás ten policajt opravdu nevšiml. Čekáme asi 10 min a pak za námi vyběhne nějaká stará Vietnamka a strašně křičí! Nezbývá nám nic jiného než se vrátit k motorce, kde zjišťujeme, že povyk byl kvůli tomu, že motorka se v písku převážila a spadla. Místní lidi nám ji zvedli a podepřeli, poděkovali jsme a snažili se vysvětlit, že nemáme helmy, že nemůžeme jet dál. Nějak to snad pochopili, a my se vydali po pláži zpět domů. Trošku delší procházka, ale byl krásný západ slunce :) Když jsme konečně dorazili, Kříča s Valičem už na nás čekali. Začali jsme jim vše vyprávět, když v tom z nich vypadlo, že policajt dojel je a dal jim pokutu!Komár s Kříčou se pak otočí a dojedou pro motorku. Když je vše vyřešené, konečně se může jít na večeři. Najdeme strašně skvělej podnik!!! Mňam :) No a pak už jen kafíčko a sušenky na pokoji a může se jít spát...

18.8.2013

     K snídani Bahn Mi Opla přímo na pláži a pak se vydáváme na výlet řekou. Každý se zde musí zout a jít bos. Není to nijak extra daleko, voda je teplá a neustále mění barvy. Vážně krása a hlavně na konci čeká překvapení v podobě vodopádu... 

     Pak se vracíme na pláž, jelikož jet v poledne na poušť na duny by asi nebyl nejlepší nápad. Opět relaxujeme, dáme si liči a banány, prostě pohodička! A navečer vyrážíme. Vezmeme helmy a pěkně v klidu jedeme. Když dorazíme na místo, je tu celkem dost lidí, ale na dunách se to celkem ztratí. Plno Vietnamců zde nabízí podložky na ježdění, moc tomu ale nevěřím... Dobře jsme udělali, že jsme si je nekoupili, jelikož to nikomu nejede :D Čekáme na západ slunce, ale nakonec to vzdáme, jelikož přesně v místě, kde by mělo sluníčko zapadnout je plno mraků... 

     Vyrážíme zpět a místo na večeři je jasné, stejné jako včera. Opět úžasná večeře, nakonec si ještě zahrajeme kulečník, dáme sladký dezert a na pokoji pustíme Pátý Element. Kluci u něj ale okamžitě usínají...

19.8.2013

     Vstávat, zabalit, snídaně a čeká nás poslední cesta na motorce!!! No a samozřejmě nemohla být bez potíží! Kříčovi to opět nejede, to prostě není možný! Posledních 100 km a my jsme opět v Xe May!!! Když ale motorku rozeberou a zjistíme, že byla přepálená cívka, nechápeme, jak jsme mohli dojet vůbec sem. Po cestě se zastavíme na oběd a vzhůru do Saigonu! Že byla šílená doprava po celou cestu jsme si ale je mysleli, protože to co jsme pak zažili zde, je absolutně nepopsatelný!!! Co nejrychleji najít půjčovnu motorek, zahodit a utéct... Motorky byly po 2500 km trochu k nepoznání, ale není se čemu divit, jelikož už při půjčení byly v dost šíleném stavu! Ubytujeme se hned blízko půjčovny a pak se jdeme trošku projít po městě. Sedneme se na večeři a pak si jdeme sednout do Lotterie na zmrzku. Najednou vykoukneme z okna, protože se tam zjevně něco děje. Co nevidíme, požár. Hoří zde barák, kolem je milion lidí!!! Přijíždí asi 5 hasičských aut a v ulici vypínají elektřinu. Náš hotel je naštěstí asi o 4 domy dál, takže požár nám nehrozí, jen jsme po zbytek večera bez proudu...

20.8.2013

     Ráno vstane a jdeme na snídani, kterou bych asi ani nenazývala snídaní... Hrůza! Pak relaxujeme na pokoji a plánujeme co a jak bude dál. Zabalíme, a vyrážíme do města. Projdeme si park, nakoupíme kafe a procházíme další obchody a nakonec navštívíme muzeum války... Ze sekce Agent Orange jsem ale musela hodně rychle zmizet, to byla to síla! No a pak jsem 2 hodiny čekala na kluky, než si vše prohlídnou!  

     No a já se stále nemůžu rozhodnout co si koupím. Bundu, batoh, obojí? Nakonec si koupím obojí a ještě objevím batoh pro ségru. Tak teď už jenom spokojeně za klukama na pivko a dočkat se půlnoci a taxíku... Večer je celkem legrace, dost místních lidí tu mluví anglicky a ještě potkám Francouzku, která si chce povídat. Není divu, když už je tu 8 týdnů a sama... Nakonec pro nás přijede taxi a odveze nás na letiště. Když už se chceme uložit ke spánku, co se nestane... Marek zvrací! No paráda, vůbec tomu nerozumíme. Kříča to po něm uklidí, a pak ho pokládáme na karimatku trošku mimo lidi. Všichni pak usínají a já zůstávám vzhůru a hlídám batohy... Prosím ať už je ráno!!!

21.8.2013

     Konečně vstáváme a jdeme se odbavit. Při kontrole jsou nějaké problémy. Njn nůž v příručním batohu, ale že jim vadí zámky na motorku, to jsme nepochopili. Pak už nasedáme do letadla, sníme moc dobrou snídani a usínáme. Probudím se až před přistáním v Haiphongu. Krajina pod námi je naprosto úžasná. Místní letiště ani nevypadá jako letiště. Jedna přistávací dráha mezi rýžovými políčky, všechny batohy tu běhají na jednom páse. A celkově to není větší než nádraží v Sebuzíně ;-) A co teď? Jak se dostaneme do Ha Long Bay? Nakonec si vezmeme taxi přímo až tam, abychom ušetřili nějaký ten čas. Cesta je šílené dlouhá, nejede rychleji než 50 km/h. Po cestě jsem usnula, byla jsem vážně unavená. Po příjezdu do Ha Longu jsme začali hledat hotel. Pak jsme se ale rozhodli, že by bylo lepší rovnou vyjet na výlet lodí. Nabídli nám výlet na 3 dny za 110 dolarů. Přišlo nám to hodně, ale tvrdili jak je v tom jídlo, vstupy, noc v hotelu na pláži atd. Nakonec jsme je usmlouvali alespoň na 100 dolarů a byli jsme zvědaví, co nás čeká...

     Hodinové čekání na loď, pak přijela loď, o které jsem vážně pochybovala, jestli vůbec někam dojede. Vydali jsme se na cestu, byla to vážně nádhera!!! Zastavili jsme na kayaking, prohlídli si jeskyně a nakonec jsme zakotvili a mohli si jít zaplavat. Vše bylo super až na jednání s námi a loď. Absolutně nic neodpovídalo tomu, za co jsme zaplatili. Hrůza, vážně nás to štvalo... Po večeři nám náš průvodce oznámil, že je happy hour, a že místo 30 dongů stojí pivo jenom 5. Všichni začali pít a tak, byla docela dobrá atmosféra, a pak jsme šli všichni spát...

22.8.2013

    Snídaně není žádný zázrak, ale aspoň že není rýže :D no a jdou se platit účty! Jsme v šoku, jelikož happy hour prý nebyla za 5 dongů, ale 5 dongů sleva - tudíž za 25. Všichni jsou naštvaní, ale nejde s tím nic dělat, jelikož mají naše pasy. Pak nás vysadí na ostrově Cat Ba, nasedneme do autobusu, který nás odveze do Národního parku, kde jdeme na výlet. Markovi není dobře, a vzhledem k tomu, že není jediný, přisuzujeme to jídlu. Výlet absolvuje s námi, jen po cestě opět zvrací. Chudák! Výhled z vrchu je fantastický :) Nádhera... 

     Teď už jen ten hotel na pláži a bude to fajn. Jaké zklamání ale přišlo. Hotel na kopci asi 2 km od pláže. K jídlu opět rýže, hrůza!!! Po jídle odcházíme hledat pláž, jen Marek raději zůstává v posteli. Paráda, Krásná pláž, asi 4 lidi, super... Jen voda je tu jako ve vaně. Po chvíli se dám do řeči s Brazilkou. Moc milá slečna, jen se mi trošku rozplynou iluze. Prý máme tak do hodiny očekávat plnou pláž Vietnamců. Nechce se nám tomu věřit, ale je to tak... Milion lidí, kteří dělají hrozný bordel. Raději se zvedáme a jdeme dál! Po cestě domů se stavíme na naše poslední Nuoc Mia a jdeme balit...

23.8.2013

     Velmi chudá snídaně v 7.30, jelikož v 8.00 se prý odjíždí. Tak to možná bylo v plánu, ale odjeli jsme asi v 9 hodin! Na lodi se naposledy kocháme pohledem na ty přírodní krásy, ale všichni jsou strašně naštvaní za jednání a podvod... Jak někdo může za stejnou věc platit 50 a někdo 100 dolarů??? 

     Na pevnině poslední oběd - tedy rýže a cesta do Hanoie. Chtěla bych napsat autobusem, ale to čím jsme jeli asi ani nemá název. Nejdřív se nám chtělo smát, ale po cestě už nám bylo spíše do pláče... Hrůza! Prosím ať už jsme tam a v hotelu mají volno... Konečně, sundat batohy, dát sprchu a jdeme na jídlo... Obejdeme pár obchůdků a nakonec se potkáme s Lashikou -  slečna která dala Kříčovi nějaké užitečné rady co a jak... Zajdeme na Bia Hoi za 5 dongů, a pak ještě ochutnáme sladkou fazolovou věc, kterou nevím jak popsat. Ale byla moc dobrá!!!

24.8.2013

     Je to tady, poslední den! Ani se mi tomu nechce věřit, že už je vážně konec, a že jsme to vše zvládli... Zabalit, vykoupat, připravit věci na cestu, dokoupit všechny poslední dárky, dojít na jídlo... Tak nějak vše zvládáme a aby nás nemrzelo, že jedeme domů, začalo tu pršet! Když už se blíží odjezd, mám v peněžence pořád 100 dongů, které potřebuji utratit. Vydávám se tedy do města. Nejprve si chci koupit kalhoty, ale nechtějí tu smlouvat takže jdu dál. Pak se koukám po kašmírových šátcích, když ale zjistím, že chtějí 250 dongů, rovnou to vzdávám. Pak vejdu ještě do jednoho stánku, opět šátky... Už chci odejít, když v tom mi prodavač poví, ať si ho tedy za těch 100 dongů nechám :) Spokojeně se vracím, teď už vážně můžu domů... Je čas jít, pobereme všechny věci a vyrážíme na autobus. Po cestě koupíme Bahn Mi sebou na letiště a dám si poslední kafe. Hodinová cesta MHD a jsme tu. Našli jsme si super místo na spaní, ale po hodině nás odtud vyhodili, takže jsme se museli přestěhovat jinam... I tam se ale nějak dalo spát ;-)

25.8.2013

    Ráno, konečně... Jdeme si nechat zabalit batohy. Marek je ale rychlejší než jsme mysleli, nechá si zabalit svou krosnu, ale nemyslí na to, že v ní jsou fólie i tejpu! No co se dá dělat, improvizace. Seženu lepenku a nějak krosnu zabalím! I když s tím nejsem moc spokojená... Odbavit a letíme!!! No a jak jinak, Kříča má nůž v batohu. To snad není možný. 

     Nasedáme do letadla, na jednu stranu se mi odtud nechce a na druhou už se moc těším domů. 10 hodin letu do Helsinek začíná! Jídlo je celkem dobrý a dost času spím, celkem to uteče a jsme tu. Teď jen loučení s Markem, který zítra musí být v Brně na nástupu a vyrážíme do centra Helsinek. 

      Koupíme si 24 hodinový lístek a jedeme. Nádhera, krásné Skandinávské město, jen šíleně drahé!!! Jediná škoda je, že je neděle a skoro vše je zavřené! Projdeme si náměstí, kolem kostela, a nakonec si koupíme chleba, sýr, šunku a džus a jdeme si udělat piknik do parku... Když se začne stmívat, najdeme si autobus zpět na letiště. Tady se nám podaří prodat lístky na autobus a teď jen vydržet do rána. Zapneme si Top Gear. Kluci usínají a já jen sleduji, co všechno jsme vážně projeli a viděli. Neskutečné, ani se mi tomu nechce věřit. A to Top Gear je jen slabý odvar z toho, co Vietnam doopravdy je!!! A nakonec taky spokojeně usínám...

26.8.2013

    Ráno, snídaně a čekání na letadlo... Helsinki - Prague! Ani se mi tomu nechce věřit, letíme a co nevidět jsme doma. Let uteče jako nic, vyzvednout batohy a čekání na odvoz. Jediné co nás zarazí je, že Kříčova krosna přijede rozbalená, ale vypadá to, že nic nechybí! Když vyjdeme ven, umíráme zimou, ale za hodinku jsme doma... Najednou je divný, že je po všem! Člověk se na něco přes půl roku těší, a pak to tak rychle uteče. Ale vzpomínky, zážitky a zkušenosti tu zůstanou...